Počátky čokolády: Mayové a Aztékové
První, kdo začal kakao využívat, byli Mayové a později Aztékové. Z plodů kakaovníku, které nazývali „pokladem bohů“, připravovali nápoj xocoatl – hořký, hustý, často dochucený chilli, vanilkou nebo kukuřicí.
Tento nápoj:
pili vládci, válečníci a kněží,
byl součástí náboženských obřadů a rituálů,
sloužil také jako platidlo – kakaové boby byly ceněnou „měnou“.
Čokoláda tehdy rozhodně nebyla sladká. Šlo o povzbuzující, hořký nápoj s vysokým obsahem tuku a kakaa, vnímaný jako dar od bohů a symbol moci.
Čokoláda přichází do Evropy
Po objevení Ameriky přivezli Španělé v 16. století kakaové boby do Evropy. Zpočátku šlo o exotickou kuriozitu, které se mnozí stavěli nedůvěřivě. Až postupně se začal aztécký nápoj přizpůsobovat evropským chutím:
do čokolády se začal přidávat cukr, skořice, vanilka a další koření,
nápoj se zjemnil, zhořkl a získal sladší profil,
stal se oblíbenou pochoutkou na španělském dvoře a později i v dalších evropských zemích.
Dlouho byla čokoláda luxusem dostupným jen šlechtě a bohatým měšťanům. Podávala se v podobě horkého nápoje v porcelánových šálcích – podobně výjimečně, jako se dnes degustují špičková vína.
Od nápoje k pevné tabulce
Zásadní zlom nastal v 18. a 19. století. Rozvoj technologií umožnil zpracovávat kakaové boby efektivněji a ve větším množství:
vynález lisování kakaa umožnil oddělit kakaové máslo a kakaový prášek,
to otevřelo cestu k novým recepturám a formám čokolády,
čokoláda se stala dostupnější a začala se vyrábět průmyslově.
První pevné tabulky čokolády se objevily v 19. století. Kombinací kakaové hmoty, cukru a kakaového másla vznikl produkt, který šel nalít do forem a ztuhnout – předchůdce dnešní tabulkové čokolády.
Zrození mléčné a bílé čokolády
Další revoluci přineslo spojení čokolády a mléka. V 19. století začali výrobci experimentovat s přidáním sušeného nebo kondenzovaného mléka do čokoládové hmoty:
vznikla mléčná čokoláda – jemnější, sladší a krémovější než hořká,
stala se okamžitě hitem mezi dětmi i dospělými.
Později vzniká i bílá čokoláda, která obsahuje kakaové máslo, cukr a mléko, ale žádný kakaový prášek – proto má světlou barvu a jiný chuťový profil.
Od té doby se čokoláda vyvíjí v desítkách směrů – s ořechy, ovocem, karamelem, kořením, náplněmi a dalšími ingrediencemi.
Čokoláda ve 20. století: masová pochoutka
Ve 20. století se čokoláda stává masově dostupným produktem:
vznikají velké čokoládovny a mezinárodní značky,
na trh přicházejí pralinky, tyčinky, dezerty, krémy a instantní kakaové nápoje,
čokoláda se stává běžnou součástí dětství i každodenních sladkých odměn.
Zároveň se ale začíná více mluvit o původu kakaa, podmínkách pěstování a férovém obchodování. To vede k rozvoji fair trade a bio čokolád, stejně jako k trendu „bean-to-bar“, kdy čokolatiér kontroluje celý proces od bobu po tabulku.
Pravá čokoláda vs. „čokoládové“ náhražky
S rozvojem průmyslové výroby vznikají i produkty, které s pravou čokoládou nemají mnoho společného. Místo kakaového másla mohou obsahovat levnější rostlinné tuky, méně kakaa a více cukru.
Pravá kvalitní čokoláda by měla:
obsahovat kakaovou hmotu, kakaové máslo, cukr a případně mléko,
mít jasně uvedené procento kakaa,
používat kvalitní kakaové boby (často s uvedením původu),
obejít se bez zbytečných náhražek a levných tuků.
Pro milovníky čokolády je tedy důležité číst složení a vybírat produkty, které stojí na poctivém kakau, ne jen na cukru a tucích.
Čokoláda dnes: od mlsání k degustaci
Dnes už čokoláda není jen „sladkostí pro děti“. Stále více lidí ji vnímá podobně jako víno nebo kávu:
objevují se degustační sety z různých zemí (Peru, Ekvádor, Venezuela…),
roste obliba hořkých čokolád s vysokým podílem kakaa,
lidé se zajímají o konkrétní odrůdy kakaa (Criollo, Trinitario, Forastero),
vznikají malé řemeslné čokoládovny, které zpracují boby přímo.
Čokoláda se vrací ke svým kořenům – znovu se klade důraz na chuť, původ a kvalitu, ne jen na sladkost a efekt.
Čokoláda a zdraví
V rozumném množství může kvalitní čokoláda, zejména hořká s vyšším obsahem kakaa, tělu i prospět:
obsahuje antioxidanty (flavonoidy),
může podpořit dobrou náladu díky látkám ovlivňujícím nervovou soustavu,
nabízí intenzivní chuť, takže stačí menší množství.
Samozřejmě platí, že čokoláda je i zdrojem cukru a tuku – všetko je o vyváženosti a rozumné porcii.
Závěr
Historie čokolády je příběhem cesty od posvátného hořkého nápoje až po sladkou tabulku, kterou si dnes můžeme dopřát kdykoli. Od mayských a aztéckých rituálů, přes evropské dvory až po moderní čokoládové manufaktury – čokoláda si stále drží své výjimečné místo v našem jídelníčku i srdci.
Ať už dáváte přednost hořké, mléčné nebo bílé, v každém kousku čokolády ochutnáváte kousek fascinující historie, která se neustále píše dál.
